Share
Fotograf Georges Pacheco dělá lidi plakat kvůli umění. V letech 2005 a 2006 pozval do svého studia úplně neznámé lidi, kteří se dohodli, že si dopřejí nejsmutnější vzpomínky na svůj život před objektivem. Tak se narodil fotografický projekt "Slzy vzpomínek". Trvalo to dlouho, než se to stalo: nejprve nebylo tak snadné najít dobrovolníky; za druhé, autor si nebyl jistý, že by všichni mohli plakat.
Před zahájením výtvarného umění Pacheco studoval psychologii vnímání a psychologii vlivu umění na člověka. S tímto projektem chtěl "zjistit, zda člověk může ve vlastní paměti a osobní historii vykopat, co ho bude plakat". "Nezáleží na tom, jak starý člověk má 8 nebo 70 let, zajímalo by mě, co je nejkritičtějším momentem jeho života a bude si ho pamatovat, aby vyvolal tyto silné emoce?"
Pacheco požádal jeho modely, aby si pamatovali, co by mohlo způsobit slzy, a pak je nechal sám s fotoaparátem, aby sami mohli stisknout spoušť dálkově. Poté se vrátil a zeptal se, jaké vzpomínky v nich vyvolaly tyto emoce..
(Celkem 6 fotografií)
Zdroj: slate.com
1. Vlevo: "Přemýšlela jsem o mé pozdní babičce. Na její pohřbu jsem plakal velmi". Vpravo: "Vzpomněl jsem si na smrt otce a znovu cítil bolest, kterou jsem cítila před dvěma měsíci".
2. Vlevo: "Snažil jsem se si pamatovat před 10 lety - kde jsem byl a kdo jsem chtěl být". Vpravo: "Vzpomněl jsem si, co lidé říkají o mém vztahu s dětmi - jsem příliš přísný a naštvaný s nimi a možná jsem se neuskutečnil jako manžel".
3. Vlevo: "Myslel jsem na svou minulost. Měla jsem strašlivé dětství: můj otec mě dal na ulici jako dítě a já jsem žil mezi drogově závislými a pokoušel se spáchat sebevraždu". Vpravo: "Přemýšlel jsem o své neteře Judith, kterou jsem zvedla, zemřela ve věku 48 let, rakovině, viděla jsem, jak ji pomalu zabil a její smrt mě zasáhla a i teď už o ní nemůžu mluvit".
4. Vlevo: "Vrátil jsem se před 4 lety, v době, kdy rodiče měli nehodu, můj otec zemřel a matka ležela v kómě po dobu dvou měsíců.. Vpravo: "Plačem, protože jsem mentálně požádal pozdního otce o odpuštění, protože nebyl schopen být s ním".
5. Vlevo: "Myslel jsem, že nikdy nevím, kde bydlím nebo odkud pocházím, a to vede k problémům v mém životě". Vpravo: "Plakala jsem, protože jsem si uvědomila, že chci napsat člověku, kterého jsem dlouho neviděl, ale pak jsem si uvědomil,.
6. Vlevo: "To je přesně vzpomínka - vzpomínka na to, co bylo kdysi dobré, ale teď se stalo bez života. Dříve bylo všechno významné a teď chápu, že všechno je monotónní, obvykle banální,. Vpravo: "Vrátil jsem se, když mi bylo šest, a ztratil jsem svou sestru, ale v životě byly další ztráty, později jsem ztratil babičku a pak moji matku a to byla přesně moje matka, která mě přivedla ke dnu. život není nic bolestnější než ztráta vaší matky ".
Legal Technique