Share
Operace Dunaj. Právě to bylo v dokumentech nazýváno strategickým učením vojáků pěti členských zemí Varšavské smlouvy, jejichž účelem bylo "bránit socialistické zisky v Československu".
Pod Gorbačovem 21. srpna 1968 byl vstup vojsk do Československa popsán jako "potlačování stavby socialismu s lidskou tváří" a po zhroucení SSSR jsou tyto události popsány pouze v kruté odsouzení a někdy i hrubé, sovětská zahraniční politika je považována za agresivní, nazývají se sovětští vojáci "okupanty" atd..
Současní publicisté nechtějí počítat s tím, že se všechny události ve světě odehrály a nastanou v konkrétní mezinárodní nebo domácí situaci v daném časovém období a posuzují minulost podle dnešních standardů. Otázka: Mohlo by se vedení vedení zemí socialistického tábora a především Sovětského svazu tehdy rozhodnout jinak??
Zdroj: ЖЖК /warhistory
Mezinárodní nastavení
1. V té době existovaly dva evropské světy opačné v ideologii - socialistické a kapitalistické. Dvě ekonomické organizace - tzv. Společný trh na Západě a Rada pro vzájemnou ekonomickou pomoc na východě.
Byly zde dva protichůdné vojenské bloky - NATO a Varšavská smlouva. Nyní si jen pamatují, že v roce 1968 v NDR byla skupina sovětských sil v Německu, v Polsku - severní skupina sovětských sil a v Maďarsku - jižní skupina sil. Ale z nějakého důvodu si nepamatují, že vojska Spojených států, Velké Británie a Belgie byly umístěny ve Spolkové republice Německo a Nizozemsko a francouzské armádní sbory byly v případě potřeby připraveny k postupu. Obě vojenské skupiny byly ve stavu plné bojové připravenosti..
2. Každá strana obhajovala své vlastní zájmy a pozorovala vnější slušnost jakýmkoli způsobem, snažila se oslabit druhou.
Sociálně politická situace v Československu
Na plenárním zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu v lednu 1968 byly správně kritizovány chyby a nedostatky vedoucího státu a bylo rozhodnuto o nutnosti změny v řízení státního hospodářství. Alexander Dubček byl zvolen generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa, který vedl reformy, později nazvaný "budování socialismu s lidskou tváří". Nejvyšší vedení země se změnilo (s výjimkou prezidenta L. Svoboda) a začala měnit vnitřní a zahraniční politiku..
3.
4. Použitím kritiky vedení, vyjádřeného v plénu, opoziční politické síly, které spekulují o požadavcích na "rozšiřování" demokracie, začaly zdiskreditovat komunistickou stranu, orgány, orgány státní bezpečnosti a socialismus obecně. Byla zahájena skrytá příprava změny státního systému.
5. Ve sdělovacích prostředcích bylo pro lidi zapotřebí: zrušení vedení strany v hospodářském a politickém životě, prohlášení CPC za zločineckou organizaci, zákaz jeho činnosti, rozpuštění státních bezpečnostních orgánů a lidové milice. (Lidová milice je jménem ozbrojených politických dělníků, které zůstaly od roku 1948 a byly přímo podřízeny generálnímu tajemníkovi Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu.)
6. V celé zemi vznikly různé "kluby" ("Klub 231", "Aktivní neparticipační klub") a další organizace, jejichž hlavním účelem a úkolem bylo zčernit historii země po roce 1945, shromáždit opozici, provést protiústavní propagandu. V polovině roku 1968 bylo Ministerstvu vnitra přijato zhruba 70 žádostí o registraci nových organizací a sdružení. K 31. březnu 1968 byl v Praze založen "Klub 231" (na základě článku 231 zákona o ochraně ústavy, protistátní a protiústavní činnost), ačkoliv neměl povolení od ministerstva vnitra. Klub spojil více než 40 tisíc lidí, mezi nimiž byli bývalí zločinci a státní zločinci. Jak uvedl noviny Rude Pravo, členové klubu byli bývalí nacisté, SS muži, Henleinové, ministři loutkového státu, zástupci reakcionářského duchovenstva. Na jednom ze setkání generální tajemník klubu Jaroslav Brodský řekl: "Nejlepší komunista je mrtvý komunista a pokud je ještě naživu, měl by si vytáhnout nohy." Pobočky klubu byly vytvořeny v podnicích av různých organizacích, které byly nazývány "Společnosti v obraně slova a tisku".
7. Jedním z nejvýznamnějších protiústavních materiálů lze považovat za výzvu podzemní organizace "Revoluční výbor Demokratické strany Slovenska", která byla v červnu distribuována v organizacích a podnicích Svit. Byly to požadavky: rozpustit kolektivní farmy a družstva, rozdělovat pozemky rolníkům, uspořádat volby pod vládou Anglie, USA, Itálie a Francie, přestat kritizovat západní státy v tisku a soustředit se na SSSR, umožnit zákonné činnosti politických stran, které existovaly v buržoazním Československu, Již v roce 1968 by do Československa měla být přidána "Zakarpatská Rus". Výzva skončila výzvou: "Smrt komunistické strany!"
Francouzský týdeník Express 6. května vydal prohlášení vydavatele zahraničního oddělení literárních listů Antonína Limy: "Dnes v Československu existuje otázka zachytávání moci". Sociální demokratická strana a labouristická strana oživily aktivity.
8. Aby se vytvořila protizáruka k Varšavské smlouvě, obnovila se myšlenka vytvoření Malé dohody jako regionálního bloku socialistických a kapitalistických států a vyrovnávací paměti mezi velkými mocnostmi. Publikace o tomto tématu získala západní tisk. Pozoruhodný byl analytik francouzského časopisu Le Figaro: "Geografická poloha Československa ji může změnit jako záruka Varšavské smlouvy, smlouva a porušení otevření celého vojenského systému východního bloku." V květnu skupina zaměstnanců Pražské vojenské a politické akademie vydala "Připomínky k vývoji akčního programu československé lidové armády". Autoři navrhli "stažení Československa z Varšavské smlouvy nebo možná společné akce Československa s ostatními socialistickými zeměmi o likvidaci Varšavské smlouvy jako celku a její nahrazení systémem dvoustranných vztahů". Případně existoval návrh na přijetí postoje "důsledné neutrality" v zahraniční politice.
Vážné útoky z pozice "zdravého ekonomického účetnictví" byly učiněny proti Radě pro vzájemnou hospodářskou pomoc.
9. Dne 14. června pozvali českoslovenští opoziční představitelé slavného "sovětologa" Zbigneva Brzezinského, aby přednášeli v Praze, v němž představil svou strategii "liberalizace", vyzval ke zničení CPC a odstranění policie a bezpečnosti státu. Podle něj plně "podporoval zajímavý československý experiment".
Přímým podrýváním národních zájmů Československa byly výzvy k "sblížení" s SRN, které zazněly nejen ve sdělovacích prostředcích, ale také v projevech některých vůdců země..
10. Obchodní činnost nebyla omezena pouze na slova..
Západní hranice Československa byly otevřeny a hraniční překážky a opevnění začaly být likvidovány. Podle instrukcí ministra bezpečnosti státu Pavel kontrarozvědení západních zemí nezabije špehy, ale dal jim příležitost odejít. (V roce 1969 byly úřady československého Pavla vykoupeny a popraveny.)
Činnosti zahraničních autorit, armády a médií
Během tohoto období se uskutečnily konzultační jednání zástupců zemí NATO, při kterých byly zkoumány možné kroky k stažení Československa ze socialistického tábora. Spojené státy vyjádřily ochotu ovlivnit Československo v otázce získání půjčky od kapitalistických zemí za využití zájmu Československa o navrácení zlaté rezervy.
11. V roce 1968 zintenzivnil Vatikán svou činnost v Československu. Jeho vedení doporučilo řídit činnost katolické církve, aby sloučilo s hnutím za "nezávislost" a "liberalizaci", a převzít roli "podpory a svobody v zemích východní Evropy" se zaměřením na Československo, Polsko a NDR.
12. Populace Československa naléhaly na myšlenku, že na straně Spolkové republiky Německo neexistuje nebezpečí revanchismu, že bychom mohli přemýšlet o návratu sudetských Němců do země. Noviny "generál Antsiger" (FRG) napsali: "Sudetští Němci očekávají od Československa, osvobozeného od komunismu, návrat k Mnichovské dohodě, podle něhož na podzim roku 1938 byl sudetský kraj postoupen do Německa." V programu Národní demokratické strany Německa jeden z bodů řekl: "Sudety se musí znovu stát Německem, protože nacistické Německo je získalo podle Mnichovské smlouvy, což je účinná mezinárodní dohoda." Tento program byl aktivně podporován "Zemkomstvím sudetských Němců" a neofasickou organizací Vitikobund..
A redaktor českých odborových novin Pratze Jirčík řekl německé televizi: "V naší zemi žije asi 150 000 Němců. Doufáme, že zbylí 100-200 tisíc se může vrátit do vlasti někdy později." Samozřejmě se nikdo nikdy nezmínil o pronásledování Čeští sudetskými Němci.
13. V korespondenci agentury ADN bylo hlášeno, že důstojníci Bundeswehru byli opakovaně vysíláni do Československa k průzkumným účelům. To se týkalo především důstojníků 2. armádního sboru, jejichž útvary byly umístěny poblíž československých hranic. Později se dozvědělo, že v rámci přípravy na cvičení Černého leva plánovaného na podzim, všichni velitelé 2. sboru až po velitele praporu navštívili Československo jako turisté a cestovali po pravděpodobné cestě svých jednotek. S počátkem "cvičení" bylo naplánováno, že se krátce hodí obsadit území, která byla v roce 1938 odřa- zena Německem, a postavit mezinárodní společenství před skutečností. Výpočet byl založen na skutečnosti, že pokud by SSSR a Spojené státy neporadily boj kvůli arabským územím zabraným Izraelem v roce 1967, pak nebudou.
14. Za účelem vytvoření situace v Československu, která by usnadnila stažení Československa z Varšavské smlouvy, vytvořila Rada NATO program Zephyr..
Článek ve finském novinku Pyaivyan Sanomat ze dne 6. září 1968 uvádí, že v oblasti Regensburg (FRG) "funguje a pokračuje v působení orgánu, který sleduje československé události. V červenci bylo zřízeno zvláštní pozorovací a řídící středisko, "Ústředí štrajku." Patří mezi ně více než 300 zaměstnanců, včetně zpravodajských důstojníků a politických poradců. Centrální zprávy o situaci v Československu hlášeny ústředím NATO třikrát denně. " Zajímavá poznámka zástupce ústředí NATO: "I když díky vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a uzavření Moskevské dohody zvláštní středisko nevyřešilo úkoly, které mu byly přiděleny, jeho činnost byla a je i nadále cennou zkušeností pro budoucnost".
Výběr
Na jaře roku 1968 tedy země socialistického tábora měly možnost volby:
- umožnit opozičním silám prosazovat Československo z socialistické cesty;
- otevřít cestu potenciálnímu nepříteli na východ a ohrozit nejen skupiny vojsk Varšavské smlouvy, ale také výsledky druhé světové války;
NEBO
- síly zemí Commonwealthu bránit socialistický systém v Československu a napomáhat rozvoji jeho ekonomiky;
- jednou a navždy skoncovalo s mnichovskou politikou a odmítá všechny nároky Hitlerových revanšistů;
- postavit před novou "Drang nah Osten" překážku, ukazující celému světu, že nikdo nebude schopen překreslit poválečné hranice založené v důsledku boje mnoha národů proti fašismu.
15. Na základě současné situace byl na konci července 1968 zvolen druhý. Ovšem, kdyby vůdcovství Komunistické strany Československa neukázalo takovou slabost a toleranci vůči nepřátelům vládnoucí strany a stávajícímu státnímu systému, nic takového by se nestalo. Vojensko-politické vedení SSSR a dalších zemí Varšavské smlouvy těsně sledovalo události v Československu a snažilo se jejich hodnocení posoudit československým orgánům. V Praze, Drážďanech, Varšavě, Čierné nad Tisou se konaly setkání vrcholných vedoucích zemí Varšavské smlouvy. Během schůzí byla projednána rozvíjející se situace, českým vůdcům byla dána doporučení, ale to bylo zbytečné.
16. V posledních dnech července, na schůzce v Chierné nad Tisou, A. Dubčekem, bylo oznámeno, že v případě odmítnutí dodržovat doporučená opatření vstoupí socialistické země do Československa. Dubcek nejenže nepřijal žádná opatření, ale nepředložil toto varování členům Ústředního výboru a vládě země. Z vojenského hlediska nemohlo být jiné řešení. Odmítnutí Sudet z Československa, a to zejména z celé země, z Varšavské smlouvy a jejího spojenectví s NATO, bylo podřízeno útokům ozbrojených sil Společenstvím v NDR, Polsku a Maďarsku. Potenciální nepřítel dostal přímý přístup k hranicím Sovětského svazu.
17. Z pamětí velitele generálního štábu Alfa skupiny KGB SSSR, hrdina Sovětského svazu, generálmajor Gennadij Nikolayevich Zaitsev odešel (v roce 1968 - šéf skupiny sedmého ředitelství KGB SSSR během dunajské operace):
"V té době vypadala situace v Československu takto.
... V popředí se začaly objevovat ani "pokroky" komunistické strany, ale nestranné síly - členové různých "veřejných" a "politických" klubů, které se vyznačovaly orientací na Západ a jejich nenávistí vůči Rusům. V červnu začala nová fáze exacerbace situace v Československu a vedení Komunistické strany Československa a v polovině srpna tým Oak-check zcela ztratil kontrolu nad situací v zemi..
Je také pozoruhodné, že někteří z vůdců Pražského jara věřili, že sympatie Západu by se jistě projevily v podobě tvrdého protisovětského postoje Spojených států v případě násilných činů Sovětského svazu..
18. Úkol byl přidělen: skupině vedené G.N. Zaitsev vstoupí na Ministerstvo vnitra Československa a převezme ho pod kontrolu. Ministr vnitra I. Paul se podařilo uniknout předešlým dnem. Podle mnoha svědectví se Pavel Pavel, jak se vyvíjelo pražské jaro, postupně zbavovalo státních bezpečnostních orgánů, zbavovalo se komunistických kádrů a moskevských stoupenců. Vyhrožil represím proti svým zaměstnancům, kteří se snažili pracovat na neutralizaci takzvaných "progresistů" (Klub ne-stranických aktivistů a organizace K-231). Před vládním rozhodnutím jim bylo uloženo, aby okamžitě zastavili zaseknutí cizích převodovek a začali demontovat zařízení.
19. ... Dokumenty obsahovaly informace, že ministr vnitra I. Pavel a generál Prhlik, vedoucí oddělení Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, "připravily projekt na vytvoření řídícího centra, které by mělo během politického napětí v zemi převzít veškerou státní moc do svých rukou". Diskutovalo také o realizaci "preventivních bezpečnostních opatření zaměřených na akce konzervativních sil, včetně vytvoření pracovních táborů". Jinými slovy, byla v zemi uspořádána skrytá, ale velmi realistická příprava na vytvoření koncentračních táborů, kde musely být skryty všechny opoziční síly s "lidskou tváří" ... A pokud k tomu přidáme titanické úsilí některých zahraničních zpravodajských agentur a západních agentů vlivu, které mají za každou cenu odtrhnout Československa z východního bloku, celkový obraz událostí nevypadal tak jednoduchým, jak se snažíme přesvědčit o tom.
20. ... Jak jste se podařilo zachytit v žádném případě malou evropskou zemi v co nejkratším čase as minimálními ztrátami? Významnou roli v tomto průběhu událostí hrála neutrální pozice československé armády (v té době asi 200 tisíc lidí vyzbrojených moderním vojenským vybavením). Chci zdůraznit, že generál Martin Dzur hrál v této obtížné situaci klíčovou roli. Hlavním důvodem malého počtu obětí byl však chování sovětských vojáků, kteří se v Československu projevili úžasnou expozicí..
... Podle českých historiků bylo zhruba sto lidí zabito při vstupu do vojsk, zhruba tisíc bylo zraněno a zraněno.
21. ... Jsem přesvědčen, že v té době z krize prostě nebyla žádná jiná cesta. Podle mého názoru je výsledek pražského jara velmi poučný. Kdyby to nebylo pro tvrdé činy SSSR a jeho spojenců, české vedení, které by okamžitě prošlo "socialismem s lidskou tváří", by bylo v náručí Západu. Varšavský blok by ztratil strategicky důležitý stát v centru Evropy, NATO by bylo na hranicích SSSR. Buďme upřímní až do konce: operace v Československu představila svět dvě generace sovětských dětí. Nebo ne? Koneckonců, "uvolněním" Československa by se Sovětský svaz nevyhnutelně setkal s účinkem domu z karet. V Polsku a v Maďarsku by došlo k nepokojům. Pak by to znamenalo zvrat pobaltských států a poté Zakázku. ".
Začněte
22. V noci 21. srpna vstoupily na území Československa vojáci pěti zemí Varšavské smlouvy a pozemní síla přistála na pražském letišti. Vojáci obdrželi rozkazy, aby nezažili oheň, dokud nebyli vystřeleni. Sloupce se rozjížděly vysokou rychlostí, zastavené vozy byly vytlačeny z vozovky, aby nedošlo k rušení provozu. Ráno všechny pokročilé vojenské jednotky zemí Commonwealthu dosáhly stanovených oblastí. Československým vojskům bylo nařízeno, aby neopouštěly kasárny. Jejich vojenské tábory byly zablokovány, baterie byly odstraněny z obrněných vozidel, palivo bylo odčerpáno z traktorů.
23. Zajímavé je, že na počátku srpna se zástupci oddělení lidové milice setkali s velitelem A. Dubcekem a představili ultimátum: buď změní vedení nebo 22. srpna lidová milice postaví všechny důležité předměty pod kontrolu, vezme moc v rukou, z funkce generálního tajemníka a bude vyžadovat svolání stranického kongresu. Dubček je poslouchal, ale neodpověděl na nic konkrétního. A co je nejdůležitější, neoznámil veliteli ozbrojených oddělení strany osobně jeho podřízenému o ultimátu, kterého získal v Čierné nad Tisou od vůdců NDR, Bulharska, Maďarska, Polska a SSSR. Zřejmě něco počítá. A když vojska Varšavské smlouvy vstoupila do Československa 21. srpna, pak to vedlo oddělení a obyčejní komunisté jako urážku. Věřili, že se sami mohou vyrovnat se situací v zemi, aniž by vstoupili do zahraničních vojsk. Život ukázal, že pak nadhodnocovali svou sílu. Teprve po porážce opozice v srpnu 1969 se odpůrci režimu dlouho dostali do podzemí.
Postoj místního obyvatelstva
24. Zpočátku byl postoj místního obyvatelstva vůči vojenskému personálu zemí Commonwealthu špatný. Ohromen nepřátelskou propagandou, dvojitým chováním špičkových státních úředníků, nedostatečnou informovaností o skutečných příčinách vojáků a někdy i lidem zastrašovaným místní opozicí, se nejen podíval na zahraniční vojáky. Kameny vlétly do aut, v noci byly místa vojáků vylupována z ručních palných zbraní. Znaky a znaky byly rozbité po silnicích a stěny domů byly namalovány slogany jako "Occupants, go home", "Strehle occupier!" a tak dále.
Místní obyvatelé někdy tajně přišli do vojenských jednotek a zeptali se, proč přišli sovětští vojáci. A bylo by v pořádku, přijdou někteří Rusové a dokonce s nimi přiveze i někteří "kavkazéři" s "úzkým okem". Ve středu Evropy (!) Lidé byli překvapeni, že sovětská armáda byla nadnárodní..
Opoziční síly
25. Vstup spojeneckých sil ukázal českým opozičním silám a jejich zahraničním inspirujícím osobám, že se zřítily naděje na uchopení moci. Rozhodli se však, že se nevzdají, ale vyzývají k ozbrojenému odporu. Kromě bombardování automobilů, vrtulníků a míst nasazení spojeneckých sil se začaly teroristické útoky proti českým zaměstnancům stranických orgánů a zpravodajských důstojníků. Večerní vydání anglických novin "Sunday Times" 27. srpna vydalo rozhovor s jedním z vůdců podzemí. Řekl, že v srpnu "v podzemí bylo asi 40 tisíc lidí vyzbrojených automatickými zbraněmi." Významná část zbraně byla tajně zásobována ze Západu, především ze Spolkové republiky Německo. Nepodařilo se však je použít.
26.
27. V prvních dnech, kdy vstoupily spojenecké síly ve spolupráci s českými bezpečnostními silami, bylo z množství cache a sklepů odstraněno několik tisíc kulometů, stovky kulometů a granátometů. Byly nalezeny i malty. Dokonce i v pražském Dům novinářů, v čele s extrémně opozičními osobnostmi, bylo nalezeno 13 kulometů, 81 kulometů a 150 krabic střeliva. V počátku roku 1969 byl v Tatrách nalezen koncentrační tábor. Kdo jej postavil a pro koho tehdy nebylo známo.
Informační a psychologická válka
28. Dalším důkazem o existenci organizovaných protiústavních sil v Československu je skutečnost, že do 8. srpna 21. srpna ve všech krajích země začaly pracovat podzemní rozhlasové stanice, v některých dnech až 30-35 jednotek. Nejen v předstihu byly instalovány rozhlasové stanice na automobily, vlaky a tajné přístřešky, ale i vybavení zachycené v úřadech MUP, v kancelářích Svazu spolupráce s armádou (jako DOSAAF v SSSR) ve velkých farmách. Do systému byly integrovány podzemní radiové vysílače, které určovaly čas a dobu trvání práce. Skupiny Capture nalezly pracovní stanice rozmístěné v bytech, skryté v trezorech manažerů různých organizací. Ve speciálních kufrech byly také rozhlasové stanice, spolu s tabulkami procházejících vlnami v různých dnech dne. Nainstalujte anténu připojenou k stanici a pracujte. Rozhlasové stanice a čtyři kanály podzemní televize šíří nepravdivé informace, pověsti, vyzývají k zničení spojeneckých vojsk, sabotáži a sabotáži. Vysílali také kódované informace a kódové signály pro podzemní síly..
29. Rozhlasové vysílače 701. praporu psychologického boje se dobře hodí do tohoto "sboru"..
Zpočátku byli sovětští rozhlasové zpravodajové překvapeni, že na západě nesou řadu protiprávních stanic, ale jejich záměr byl 8. září potvrzen časopisem Stern (Německo). Časopis uvedl, že 23. srpna noviny Literary Sheets a za ní i podzemní rádio hlásily, že "spojenecké síly vystřelily v dětské nemocnici na Karlově náměstí, okna, stropy, drahé zdravotnické vybavení byly rozbité ..." Německý televizní reportér se vrhl do oblasti, ale nemocnice byla nepoškozená. Podle časopisu Stern "tato nepravdivá informace nebyla předána z češtiny, ale ze západoněmeckého území". Časopis uvedl, že události v těchto dnech "poskytly ideální příležitost k praktickému výcviku 701. praporu".
30. Pokud byly první letáky s oznámením o vstupu spojeneckých sil vydané úředními orgány nebo stranickými orgány a tiskárnami, nedošlo k žádným výsledkům. V mnoha případech byly texty a odvolání v různých částech země stejné..
Změna scenérie
31. Pomalu, ale situace se změnila..
Byla vytvořena ústřední skupina sil, sovětské vojenské jednotky se začaly usazovat v českých vojenských táborech, které byly pro ně osvobozeny, kde byly komíny plné cihel, kanalizace byla ucpaná a okna byla rozbitá. V dubnu 1969 A. Dubcek nahradila G. Gusaka, vedení země se změnilo. Byly přijaty nouzové zákony, podle nichž zejména ruská pěst prokázala, že "stojí" až tři měsíce vězení a provokovaný boj s Rusy - šest. Na konci roku 1969 měli vojáci možnost přivést rodiny k posádkám, kde stavěly stavební dělníky. Bytová výstavba pro rodiny pokračovala až do roku 1972.
32. A co tedy tito "okupanti", kteří obětovali svůj život tak, aby civilisté nezemřeli, neodpověděli s výstřelem na nejhlubší provokace, zachránili neznámé lidi před represemi? Kdo žil v hangářích a skladech, a postele, i v důstojcích a ženách (pro zdravotnický personál, pisárenky, servírky), stály ve dvou úrovních? Kdo se rozhodl jednat ne jako vojáci, ale jako agitátoři, kteří vysvětlují situaci a své úkoly obyvatelstvu?
Závěr
Vstup vojsk zemí Varšavské smlouvy do Československa byl nuceným opatřením zaměřeným na zachování jednoty zemí socialistického tábora a na zabránění odchodu vojsk NATO do hranic SSSR.
33. Sovětští vojáci nebyli okupanty a nechovají se jako útočníci. Bez ohledu na to, jak to zní pateticky, ale v srpnu 1968 obhajovali svou zemi na frontách socialistického tábora. Armádní úkoly byly prováděny s minimálními ztrátami.
34. Bez ohledu na to, co říkají moderní politologové, ale v té situaci vláda SSSR a další země socialistického tábora přijaly rozhodnutí odpovídající situaci. Dokonce i současná generace Čechů by měla být vděčná sovětské armádě za to, že Sudety zůstaly součástí Československa a jejich stát existuje v moderních hranicích..
"Poznámky k polím"
35. Ale to je to, co je zajímavé a vyvolává otázky..
Vojáci, kteří byli první (!), Kteří byli nazváni "internacionálními válečníky", nebyli v Rusku dokonce ani uznáni, ačkoli jim byl pořízen ministr obrany maršála Sovětského svazu A. Grechka č. 242 ze dne 10.17.1968, poděkoval jim za jejich mezinárodní povinnost. Na základě příkazu ministra obrany SSSR č. 220 ze dne 5. července 1990 byla doplněna Kubánskou republikou o "Seznam států, měst, území a období bojových operací za účasti občanů Ruské federace". Z neznámých důvodů nebyl Československo (jediný!) Zařazen do seznamu a v důsledku toho nebyly příslušné dokumenty předány bývalému vojenskému personálu, který v této zemi vykonával mezinárodní službu.
36. Na různých úrovních bylo opakovaně diskutováno o tom, zda účastníci operace byli nebo nebyli uznáváni jako internacionalisté bojovníci a váleční veteráni..
Skupina vědců, která analyzovala materiály k dispozici ke studiu po jednáních s přímými účastníky československých událostí, uvedla, že "v roce 1968 byla v Československu provedena dokonale naplánovaná a dokonale provedená vojenská operace, během níž byly prováděny vojenské operace. vědy a skutečné situace použití sil a prostředků. " A vojáci a důstojníci, kteří plnili svou povinnost během operace "Dunaje", mají plné právo být nazýváni mezinárodními válečníky a spadají do kategorie "bojovníků".
37. Ruské ministerstvo obrany je však neuznává jako takové a odpovídá na otázky a výzvy regionálních organizací účastníků operace Dunaj a říká, že existují "pouze střety" a byli poděkoval za "splnění mezinárodní povinnosti" a ne za účast v bojových operacích. akce.
38. Kabinet ministrů Ukrajiny mezitím zahrnoval Československo v příslušném seznamu a prezident vydal vyhlášku č. 180/2004 ze dne 11. února 2004 "o dni ctihodnosti účastníků nepokojů na území jiných států". Podle vyhlášky byli bývalí vojáci a důstojníci, kteří se podíleli na obhajobě sociálních výbojů v Československu v roce 1968, dostali status "účastníka v nepřátelstvích", "válečného veterána" a poskytovali dávky podle zákona Ukrajiny "o postavení válečných veteránů, záruky jejich sociální ochrany".
39. Nejmladší účastníci operace Dunaj jsou již 64 let a jejich počet se každým rokem stává méně častým. Ta podle autora článku odvolala pouze výzvu Rostovské organizace účastníků operace Dunaj na adresu ministra obrany Ruské federace v lednu tohoto roku. Počkáme na to, aby nový ministr odpověděl..
Legal Technique